answered
2016-02-28 22:24:06 +0100
To máš těžký, rozhodnout se jestli se ti do toho chce nebo ne budeš muset sám.
Já jsem třeba programoval 2 roky na střední, ale i tak pro mě bylo PA1 občas utrpení a PA2 ještě větší. Občas mě to, ale bavilo. Podle mě je největší problém v tom, že pro začátečníka jsou předměty PA1 a PA2 velmi obtížné. Jednak díky jazyku a jednak díky struktuře úloh. Člověk musí umět nízkoúrovňové programování fakt skvěle, jinak ho navštíví segment faul a začínají téct nervy. Člověk to ale nesmí brát tak vážně, Když se smíříš s tím, že ti program funguje špatně a že to není chyba v tobě, ale pouze v programu, tak ti třeba dojde, že chyba v programu je úplně normální věc a dělá ji úplně každý. Musíš k tomu přistupovat s chladnou hlavou a nebrat chybu jako problém, ale jako součást programování. Každý dobrý programátor dělal na začátku chyby a dělá je doteď.
Já osobně si rozhodně nemyslím, že PA1 a PA2 jsou ideální předměty jak někoho naučit programovat. Spoustu času člověk stráví hledáním chyb, které vznikají díky pointrům a ty ve vyšších jazycích nejsou. Člověk potom nemá tolik času na jiné předměty a proto je zanedbává.
Nakonec, když ale vytrváš, tak zjištíš, že programovat umíš fakt dobře. Dobře ti to myslí algoritmicky a chápeš jak to funguje pod povrchem. Chludil třeba říká, že kdo udělá PA1 a PA2, tak je programátor bez tečky.
Já jsem třeba PA1 trochu se štěstím udělal napoprvé, ale PA2 až napodruhé. Jsem rád, že jsem díky nim mnohem lepší programátor než jsem byl dříve, ale zároveň jsem hrozně rád, že už je mám za sebou, znova bych je fakt dělat nechtěl. Na druhou stranu, ikdyž jsem po absolvování PA2 vlovi ve druháku, měl pocit, že kdybych dělal PA1 a PA2 znova, tak by mi stejně asi nešli o moc líp, tak teď v půlce třeťáku mám pocit, že celkově díky studiu fitu, které osobně považuji za velmi náročné, tak mám pocit, že mi to myslí, mnohem lépe než kdy dříve. Chápu rychleji a dokážu se učit rychleji. A možná, že kdybych měl teď dělat úlohy z PA1, tak bych je snad i zvládl. Taky mám pocit, že mi to myslí líp, protože si víc věřím. Dříve když jsem viděl nové téma, tak jsem v tom vždycky hledal zbytečný složitosti a když jsem to hned nepochopil, tak jsem měl strach, že je to těžký a kvůli strachu jsem to samozřejmě hned jen tak nepochopil a když pochopil, tak jen zčásti a poté brzy zapoměl. Je tedy také důležité nemít z toho strach a brát to s klidem. Strach ti k ničemu nepomůže, není důvod mít strach. Já vím, že se mi to teď kecá, ale ono to vážně nemusí být, tak těžké ovládat strach, když si ho uvědomíš a když si uvědomíš, že je naprosto k ničemu.
Těžko říct jestli jsem se tedy zlepšil díky náročnému studiu a můj mozek se konečně po dvou letech adaptoval na vysokou školu a nebo jsem lepší díky tomu, že nemám tolik strach. Řekl bych, že asi oboje.
Řeknu ti, ale ještě tohle. Progtest je fakt hardcore, kdo nezažil nepochopí a nemá právo mluvit. V reálném životě progtest není. Nechci tím říct, že jinde je programovat úplně jednoduché, ale možná když zkusíš programovat nějakou dobu ve vyšším programovacím jazyku, tak ti to třeba ani nepřijde, tak těžké. Někteří třeba tvrdí, že v PHP dokáže programovat kde kdo. Doporučuji tedy aby sis zkusil naprogramovat něco pro sebe. Je jedno co a v jakém jazyku. Klidně to může být nějaký sort v Céčku. Zkus si ho naprogramovat pomocí rekurze. Mě třeba takové věci bavili. Ono je dobrý pocit, když člověk něco vytvoří a má pocit, že mu něco jde. Doopravdy něco zkus, jinak to asi nezjistíš, jestli je to to pravé pro tebe. Přistup k tomu, ale v klidu a snaž se aby to byla zábava, nijak se tím nestresuj. Možná si můžeš dát nějakou dobu od programování pauzu. ale obávám se, že by to mohlo být kontraproduktivní, nemuselo by se ti do toho poté už chtít.
Přiznám se, že já jsem o sobě také častokrát dost pochyboval a nebyl jsem si vůbec jistý jestli na to mám. Programovat jsem ale chtěl, protože jsem nevěděl, co jiného bych mohl dělat a věděl jsem hlavně díky střední škole, že jsou chvíle, kdy mě programování baví. Neudělal jsem spoustu předmětů, několik jsem jich už opakoval, ale nakonec jsem každý napodruhé udělal. Budu sice prodlužovat, ale teď v půli třeťáku už konečně věřím, že dokážu bakaláře na fitu udělat.
Tl;dr
Nevím jestli jsem ti napsal zrovna to co jsi chtěl slyšet, ale zkrátka jsem tím chtěl říct, že PA1 a PA2 není stejné jako programování v praxi. Jsou lidé, které programování nebaví, ale ono je také otázkou čím to je, možná dělají pořád jen to stejné a tak je to nudí. Obecně ale programování krom toho, že častokrát používáš cicí knihovny, tak je tvůrčí práce a člověk jakožto lidský tvor vidí v tvoření smysl života. Musíš prostě sám zjistit jestli tě to bude bavit, ale ta šance, že tě to bavit bude určitě je a šance, že uděláš fit určitě také. I v druháku jsou některé předměty těžké, ale jelikož se dá prodlužovat, tak za 4 roky studium fitu může zvládnou i ten, který o tom v prváku pochybuje. S přibývajícími zkušenostmi budeš pomalu růst až najednou zjistíš, že toho umíš celkem dost. Zapisuj si hlavně předměty jako EFA, GRA, EIA a neprotiv si matiky. Jsou některé těžké a možná k praxi i zbytečné, ale mozek ti hodně dobře potrénují, možná ti to hned nepřijde, ale časem to pocítíš.
